POKLES KOPYTNÍ KOSTI - Pete Ramey

Pokles kopytní kosti a náprava 

(1-12-05)  Pete Ramey

U super zdravých koňských kopyt by měla být stěna pevně připojena ke kopytní kosti silným lamelovým spojením a korunka by měla být ve stejné úrovni jako horní linie kopytní kosti (P3), nebo dokonce i o kousek níž. Jen za těchto podmínek je umožněn správný a ničím neomezený pohyb kopytního kloubu. Tyto proporce také zajišťují to, že kopytní pouzdro je přirozeně poměrně krátké, a přesto tato kopyta mají velmi silná, mozolnatá a klenutá chodidla, která perfektně chrání vnitřní struktury.

V našich domácích podmínkách vídáme až příliš často koně s kopytní kostí pokleslou někam na dno, celý kůň se během několika let prakticky propadne až na spodek kopyta. V minulosti neměli kováři na výběr moc variant, co s tím udělat, a byli tedy v prakticky neřešitelné situaci, protože na to nic nefungovalo. Je lepší ztenčit chodidlo a vytvořit tak umělou klenutost, aby byly chráněné vnitřní struktury a aby fungoval kopytní mechanismus i u kopyt s plochými špicemi, nebo nechat to kopyto raději přerostlé, aby byla zachována dostatečná tloušťka chodidla a střelek?

Bohužel ani jedna z těchto dvou variant k ničemu nevede.

Dnes už naštěstí známe funkční postupy, jak z této pasti ven.

Fig. 1) 18ti-letý domácí kůň s velmi zdravým poměrem P3 (kopytní kosti) vůči stěně. (zemřel v perfektním zdravotním stavu po nehodě).

Kopyto má adekvátní tloušťku chodidla a velmi krátké kopytní pouzdro. Tato zdravá kombinace je vskutku možná, díky dobrému vztahu P3 s korunkou.

Fig. 2) Kopyto divokého koně se zdravým poměrem P3 vůči kopytní stěně. Kopytní chrupavky, lamely a korunkové papily zůstaly při této disekci nedotčeny. Zde opět vidíme velmi krátké kopytní pouzdro (9cm u špičky u koně s velikostí kopyt 2) současně s neuvěřitelně silným chodidlem, což je možné právě díky správnému postavení kopytní kosti vzhledem ke korunce a kopytnímu pouzdru.

Fig. 3) Kopyto koně s výrazným poklesem kopytní kosti. U tohoto koně je linie korunky až cca uprostřed P2 (korunkové kosti). S touto patologickou pozicí kostí vůči kopytnímu pouzdru (lepší by bylo nazývat to patologickou pozicí kopytního pouzdra, protože kosti jsou na svém místě, ale pouzdro je někde úplně jinde, než by mělo být) je pro koně naprosto nemožné těšit se z bezbolestného, pohodlného pohybu, který by mu zajistilo pevné a krátké kopytní pouzdro se silným chodidlem.

Důležitá pozn. z roku '08: Všimněte si, jak je strmý úhel korunkové rýhy a proximální kraj kopytní stěny. Také si všimněte, že vnitřní proximální kraj stěny je v naprosto přesné pozici, kde by měl být - tedy u báze úponu šlachy natahovače. U digitálních rtg snímků lze zcela jasně vidět tento tvar proximálního zakončení kopytní stěny a její pozice vůči P3. Tento stav se dá naštěstí celkem snadno a rychle napravit. Proximální zakončení kopytní stěny jednoduše povolí do mírnějšího úhlu; lamely a korunkové papily se ve skutečnosti nemusí vůbec pohnout. Nicméně, pokud nastane případ, že vnitřní kraj proximálního zakončení kopytní (v místě spojení lamel a korunky) je zcela oddělen a je zcela mimo extensor process - (výběžek kopytní kosti, kde se nachází úpon šlachy natahovače), pak se jedná o mnohem horší variantu s náročnější rehabilitací a návrat k fyziologickému stavu bude obtížný. Není to nemožné, ale nejde to zrovna hladce.

edit 2010: Toto měření je už v dnešní době naprosto běžné, jako CE měření (coronet to extensor process measurement).

Jak se tohleto může vlastně přihodit? Většina odborníků se domnívá, že je to okamžitý a nevratný následek chronické laminitidy. Lamely ztratí svou integritu (spojitost) povolí, a P3 tudíž poklesne směrem k zemi v kopytním pouzdře (tomu se říká klasický sinker). Toto se skutečně v některých případech děje, nicméně mnohem častější je to, že tento proces je pomalý a postupný a trvá několik let. Je to skutečná epidemie u sportovních koní, zejména u koní parkurových (skokanů).

Dr.Bowker a jeho výzkumný tým na MSU potvrdili to, co mnozí přemýšliví podkováři tušili už velmi dlouho. Záměrem přírody nikdy nebylo nechat koně viset na lamelách. Kopytní stěna, chodidlo, rozpěrky a střelky musí pracovat ve společné souhře, aby kopyta koni poskytla opravu kvalitní oporu při pohybu. Takové trimování a podkování koní, které přinutí kopytní stěnu nést celou váhu a vypořádat se s celou nárazovou energií, vytváří mnohonásobně větší stálou zátěž, než s jakou jsou schopny se vypořádat. Když k této stálé, nadměrné zátěži ještě přidáme nárazy z doskoků, nebo nášlap od špic během celého života koně, způsobený slabými, nevyvinutými patkami, atrofovanými střelkami s hnilobami s atrofovaným prstovým polštářem (nebo obojí) - výsledkem bude postupný pokles kopytní kosti v kopytním pouzdře (vzhledem ke korunce), který se bude během let zhoršovat. Je to až neuvěřitelně časté, nicméně málokdy rozpoznané (diagnostikované) až do doby, kdy kůň začne kulhat.

Proto se kopyta koní jeví s věkem delší. Naši předchůdci o tom měli jistou povědomost a do jisté míry se snažili tomu předcházet. Nenajdete asi jedinou podkovářskou učebnici, kde by nebylo doporučováno nechat koně alespoň na několik měsíců naboso, např. mimo sezónu, aby se kopyta mohla zregenerovat, a aby se zase zvedla. V dnešní době jsme na tento zvyk zapomněli, a nejen ve sportovních stájích bývá už dnes běžně zvykem kovat pořád dokola bez přestávek. Následkem toho je těžké najít koně ve středním věku, který by větší nebo menší část korunkové kosti spadlé pod úrovní korunky.

Jakmile máte o tomto problému nějakou povědomost a dokážete to rozpoznat, zjistíte, že to začnete vidět v různých stupních všude. Nejpřesněji lze míru poklesu kopytní kosti samozřejmě posoudit podle rtg snímků, kde bude (např. drátem, který musí být přiložen přesně uprostřed kopyta) označen tvar přední stěny, a který bude končit přesně uprostřed stěny v místě korunkové linie chlupů. U profilových snímků by linie chlupů měla být ve stejné úrovni, nebo dokonce níže, než horní okraj P3 (kopytní kosti) kde se nachází také úpon šlachy natahovače. Můžete se ovšem naučit také pohotově odhadnout pokles kopytní kosti v terénu dobře vytrénovaným okem, jde to i bez rtg snímků.

Střelkové rýhy poskytují velmi dobré měřítko pro posouzení tloušťky chodidla, protože jsou velmi konzistentní u všech koní, co se týče vzdálenosti jejich dna k citlivé kopytní škáře (pokud ovšem není pod střelkovými rýhami přítomen sobsolární absces, který může vytvořit dojem, že jsou rýhy plytší, než ve skutečnosti jsou, nebo pokud není ve střelkových rýhách hluboká hniloba, kdy se hloubka rýh může zdát větší, než by byla u zdravého kopyta) Díky tomu jsou střelkové rýhy velmi spolehlivým měřítkem pro určení tloušťky chodidla (anebo vzdálenosti P3 od země) . Když si vizualizujete přirozenou klenbu spodní části kopytní kosti s kopytní škárou a chápete, že dno střelkových rýh je standartně cca 9mm od živé kopytní škáry, získáte měřením celkem přesný přehled o tom, jak silná je chodidlová vrstva pokrývající škáru.

V podstatě je třeba změřit výšku od nejhlubšího bodu ve střelkové rýze k zemi (nebo ke spodní ploše podkovy) měří se k nášlapné ploše, což je periferie chodidla navazující na bílou čáru a stěnu (stěna nesmí být přerostlá a neupravená). U koně, s chodidlem silným 1,6mm na vnější periferii naměříte v nejhlubším bodě u špičky střelky minimum, anebo vůbec nic. Když tomuto koni zesílí chodidlo na 13 - 19mm kolem vnějšího okraje P3, pak bude dno střelkové rýhy u špičky střelky 13 - 19mm nad zemí. Stanou se dnem "misky" přirozené chodidlové klenby.

Fig. 4) částečná disekce kopyta volně žijícího koně z USA, kde je vidět silné chodidlo a škára chodidla a střelky. Kopytní kost a chrupavky u tohoto kopyta zůstaly zcela neporušené. (řez chodidlovou rohovinou je veden středem střelky - pro lepší pochopení obrázku)

Fig 4a představuje kopytní pouzdro se střelkovými rýhami zvednutými nad zem až příliš, díky přebytečnému materiálu na chodidle a stěně. Toto kopyto by se mělo trimovat tak, aby získalo přibližně tvar vyznačený přerušovanou čarou, aby se kopytní pouzdro patřičně zkrátilo, umožnilo kopytu dostatečně pružit a chodidlu a střelkám zmozolnatět.

Fig. 4b prezentuje, jaké cenné informace můžeme získat v terénu, pokud naměříme příliš plytké střelkové rýhy. Pokud jste se někdy účastnili disekce mrtvého kopyta a chápete, jaký mají vnitřní struktury relativně konzistentní tvar, a že také vzdálenost ode dna střelkových rýh k vnitřním strukturám je velmi konzistentní u naprosté většiny koní, naučíte se velmi přesně odhadnout, kolik je pod kopytní kostí a chrupavkami hmoty chodidla. Pokaždé, když se setkám s takto "plochým kopytem" mnoho profesionálů stále trvá na tom, že se v chodidle kolem střelky musí vystrouhat mistička, protože kopyto má být přece klenuté. - (pravá strana Fig. 4c). Tohle podkopání P3 přílišným ztenčením způsobí to, že celý kůň snadno poklesne v kopytním pouzdře až dolů. Přečtěte si také související článek Jedno kopyto na celý rok? https://www.mustang-trim.cz/l/jedno-kopyto-na-cely-rok-pete-ramey/

Levá strana Fig. 4c poukazuje na skutečnou potřebu koně v této situaci. Přirozenou, skutečně funkční klenutost nelze vytvořit jinak, než tak, že se nechá chodidlo, byť ploché, dorůst. Jakmile doroste chodidlo na periferii, přirozeně to vytvoří zdravou klenutost. Kopyta se budou nadále uzdravovat a lépe plnit svoji funkci. I když to podle nákresu může vypadat, že se tímto kopyto prodlouží, praxe potvrdila, že se děje pravý opak. Vybudováním silného, mozolnatého a konkávního chodidla se P3 vytlačuje nahoru vzhledem ke korunce, kopytní pouzdro se časem zkracuje a vztah mezi korunkou a kopytní kostí se vrací ke korektnějšímu vzájemnému postavení.

Takže, pokud v terénu uvidíte "dlouhá" kopyta s plytkou (nebo normální) střelkovou rýhou u špičky střelky, prakticky vždy můžete počítat s poklesem kopytní kosti, měli byste vyžadovat rtg snímky a ihned všechno přesně změřit.

Můžete také použít tyto míry k tomu, abyste se ujistili, že při trimování neuděláte chybu a nezpůsobíte koni citlivost a bolest, a následný pokles kopytní kosti.

Při trimování kopyt se rašple nikdy, z žádného důvodu nesmí dotknout chodidla, pokud je níže než 16mm ode dna střelkové rýhy.

Pokud k tomu dojde, kopytní kost a citlivá chodidlová škára je příliš exponována a takový zákrok by měl, dle mého skromného názoru, spadat do kategorie "chirurgický zákrok" [prosím přečtěte si také článek CHODIDLO https://www.mustang-trim.cz/l/chodidlo-kone/ pro lepší objasnění jak použít měření střelkových rýh k zjištění tloušťky chodidla]

Kopyto na Fig. 5 je typickým příkladem. Toto byl stav LP kopyta při mé první návštěvě, po 4 letech kulhání a léčení různými druhy a typy ortopedického korektivního podkování. Střelková rýha u špičky střelky byla hluboká pouze 3mm. To by vám mělo okamžitě indikovat, že toto velmi dlouhé kopyto se nesmí v žádném případě zkracovat strouháním zespod. Aby bylo možné vybudovat adekvátní tloušťku chodidla pod kopytní kostí, a tudíž zvednout ty střelkové rýhy patřičně nad zem, musí zde dorůst téměř 13mm nového chodidla!! Na chodidle už lze zřetelně vidět otisk kopytní kosti. Objevil jsem tento otisk seškrábnutím staré rohoviny kopytním háčkem, takže na fotce je vidět jako bílý. U tohoto koně je také jasné, že stěny nejsou vůbec spojené s kopytní kostí, lamelové spojení naprosto selhalo a je zde patrný lamelární klín (keratinová proliferace mezi dermálními a epidermálními lamelami) - prostor mezi kopytní kostí a kopytní stěnou - vyplněný tímto nefunkčním materiálem. Materiál za linií bílého odškrábnutí staré rohoviny směrem dovnitř je chodidlová rohovina, produkovaná chodidlovou škárou a připojená ke spodní části P3. Materiál před bílou linií seškrábnutí směrem ven je materiál lamelárního klínu, není to tedy rohovina chodidla.

Kopytní kost je v tomto kopytním pouzdře tak nízko, že kdybyste chtěli toto kopyto strouhat do "přirozené délky", pravděpodobně byste museli rašplovat i samotnou kost.

Fig. 5) LP kopyto před setup trimem na začátku rehabilitace. Fig. 6) stejné kopyto po osmi měsících, před udržovacím trimem po 6 týdnech. P3 se v kopytním pouzdře zvedla nahoru vzhledem ke korunce. Celé pouzdro se viditelně zkrátilo a chodidlo zesílilo. S kobylkou se opět pracuje a bez potíží už 6 měsíců dává lekce začátečníkům jezdecké školy.

Fig. 6 ukazuje stejné kopyto po osmi měsících, před udržovacím trimem po 6 týdnech. Všimněte si, že kopyto nyní získalo mnohem přirozenější proporce, je mnohem kratší, ale střelková rýha u špičky střelky je teď 16mm a na kopytě se vytvořila přirozená klenutost. Mnohem zdravější délka kopyta ve špici výrazně urychlila rehabilitaci koně, zahájenou před osmi měsíci, a kopytní kost ve špici je teď chráněna mnohem kvalitnějším obranným štítem pevné a dostatečně silné chodidlové rohoviny. Kopytní kost se posunula (vzhledem ke korunce) výrazně nahoru. Nikdy během celé rehabilitace se nezasáhlo do chodidla. Tato klenutost byla vybudována tak, že se nechalo dorůst dostatečně silné chodidlo pod P3. klenutost a správný tvar kopyta se nedá vystrouhat, musí se vybudovat (nechat dorůst).

Rtg snímek stejného koně nám poskytuje stejnou informaci. Fig. 7 a 9 jsou snímky stejného koně asi rok předtím, než jsem k němu poprvé přišel, a než vznikla fotka výše (Fig.5). Vypadá to, že chodidlo bylo o něco silnější, byla tam menší rotace a pokles kopytní kosti nebyl ještě v té době tak výrazný, jako v momentě, kdy jsem ke koni přišel a začali jsme s rehabilitací. Jak by se tedy řešila taková situace? Ten kůň musí být nějakou dobu naboso. Tento kůň se dostal do tohoto stavu proto, že stěny byly dlouhodobě přetěžovány, bez opory chodidla a dalších struktur. K postupnému navrácení tohoto stavu směrem k normálu je třeba udělat jednoduše opak... Jednoznačnou prioritou je vybudovat adekvátní tloušťku chodidla a odolný mozol pod kopytní kostí (P3). Tlak střídaný s úlevou stimuluje růst, takže nejrychlejším způsobem jak tohoto docílit je maximalizovat pohyb koně naboso, nebo v botách s pěnovými vložkami (pady).

Zároveň je důležité také to, aby stěny byly upraveny mustang rollem, nebo zvednuty nad zem v úhlu 45°a neměly hlavní nosnou funkci. P3 by měla být zatěžována především chodidlem, aby korunka mohla migrovat zpět ke své přirozené pozici vzhledem k P3. Mohli bychom snadno dojít k závěru, že pokud přidáme k tak dlouhému kopytu ještě dalších 13mm chodidla, bude to ještě horší a kopyto bude ještě delší. Jenže opak je pravdou. Se správným mustang rollem, chodidlem ponechaným bez dalších zásahů a ztenčování, aby mohlo sílit a mozolnatět, se ve skutečnosti celé kopytní pouzdro začne zkracovat, protože korunka se začne posouvat dolů, směrem ke své správné pozici vůči P3 a kopytním chrupavkám.

Musím na tomto místě zdůraznit, že je třeba mít pro takového koně v záloze vhodné rehabilitační boty s vyměkčovacími podložkami, pokud má koník potíže, je citlivý a bolavý, protože chodidla jsou příliš tenká a terén je příliš tvrdý (kamenitý). Nechat koně pobíhat po kamenitém povrchu s tenkými chodidly je velmi nebezpečné. Předtím, než to bude možné, je třeba na kopytech vybudovat silné, mozolnaté chodidlo. Dříve byste to neměli ani zkoušet. Nadměrný tlak na tenké chodidlo může způsobit bolestivé otlaky, dokonce může způsobit restrikci v zásobení kopyta krví kvůli tlakové blokaci arterie cirkumflex, která se nachází na vnějším obvodu kopytní kosti a zásobuje krví právě chodidlo. Takto může dojít k nedovyživení chodidla, což výrazně redukuje, až znemožňuje, schopnost regenerace a růstu. Získání silného, mozolnatého chodidla pak může být skoro nedosažitelným cílem, protože chodidlo stále neroste a neroste. Nechávejte koně v této fázi rehabilitace na měkkém, poddajném povrchu a/nebo použijte vhodné boty s vymkčenými pěnovými podložkami (insole pady) abyste se vyhnuli těmto komplikacím.

Je naprosto zásadní zajistit jakýmkoliv způsobem, aby chodidlo poskytovalo koni oporu při nesení váhy a bylo přiměřeně zatěžováno, ale aby bylo během fáze vznosu nad zem bez jakéhokoliv tlaku - to je důvod, proč vždy preferuji boty před čímkoliv, co je ke kopytu připevněno napevno, a to zejména u laminitických koní (ale také u těch, co zatím ještě laminitičtí nejsou).

Obvykle používám hustou pěnovou gumovou vložku (silnou 13mm). Určitě bude fungovat mnoho různých variant a kombinací, ale po zkušenostech musím říct, že nejlepší zkušenost mám s botami Easyboot Epic a s jejich Comfort Pads, které se k nim dají dokoupit. Více v článku a konkrétní informace na https://www.hoofrehab.com/BootArticle.html

U tohoto konkrétního koně nebylo nutné použití bot, protože se mu chodilo výrazně lépe ihned po trimu, díky němuž se mu ulevilo od tlaku na separované stěny a lamelární klín; v jeho prostředí nebylo kamení ani jiný hrubý, náročný povrch, takže se s ním mohlo pracovat a pouštět ho navolno naboso. Nechte koně, aby se sám rozhodl a podle toho mu poskytněte to, o co si "řekne" a v případě nepohodlí mu poskytněte boty s vložkami na vyměkčení kdykoliv, když byste měli podezření, že by se mohl otlačit.

2017 Edit: updaty mých metod používání bot pro koně k rehabilitaci: https://www.hoofrehab.com/GloveMods.pdf.

Kopyto Quarter Horse na Fig. 11 ukazuje základní trim, který používám, abych pomohl kopytní kosti posunout se v kopytním pouzdře zase nahoru. Je to zároveň nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak nechat odrůst separaci stěny v bílé čáře, nebo zvrátit rotaci kopytního pouzdra, kterou jsem kdy viděl. Je to skvělý nástroj pro každého podkováře či trimmera, který by vždy měl mít po ruce, když je potřeba zasáhnout. Vím, že to hodně svádí k tomu, sestrouhnout tu stěnu ve špici trochu níž, aby to vypadalo lépe, aby to chodidlo bylo pasivní. Ale musíte si uvědomit, že stejně nebude na různorodém, nebo hlubším povrchu nikdy pasivní. Navíc takto budou citlivé struktury více exponovány a méně chráněny. Nechte ten kopytní mozol dorůst a zesílit. (pokud ovšem hloubka střelkové rýhy u špičky střelky nepřesahuje 2cm) Tento kůň má hloubku střelkové rýhy pouze 6,3mm, takže ještě stále potřebujeme vybudovat silnější chodidlo pod P3, abychom mohli kost zvednout nahoru, a aby se korunka mohla uvolnit do přirozené polohy.

V reálném světě, když se kopytní stěna upraví tímto způsobem, není tak pasivní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jakmile se totiž kopyto zaboří a kůň začne překlápět, nese stěna svůj nesporný podíl na trakci i nesení váhy. Stržení hrany způsobí to, že fyzikální síly budou působit více na vnitřním obvodu, zátěž na lamely se tudíž minimalizuje. Odhaduji, že na poddajnějším, nebo měkkém povrchu budou fyzikální síly lamely spíše mačkat dohromady, než že by na lamely působily vertikálně a roztahovaly je (a odtrhávaly od sebe). Toto je ještě mnohem důležitější, pokud je lamelové spojení oslabené nevhodně složenou krmnou dávkou s přebytkem sacharidů, viz. článek NAKRMTE KOPYTO https://www.mustang-trim.cz/l/nakrmte-kopyto/

V patkách ale nedělejte příliš výrazný roll. Tam je lepší stěnu pouze zaoblit. Já začínám vést mustang roll se stržením hrany kopytní stěny v úhlu pozvolna od poloviny kopyta směrem dopředu, s největším rollem ve špici. Patky musí zůstat v plné síle a být koni dobrou oporou v každé situaci. Stejně jako je tomu u chodidla, střelku nechte dorůst tak, aby byla dostatečně silná a mohutná a mozolnatá. Zdravá střelka má konzistenci gumy pneumatiky. Pokud se při běžném trimu střelka ztenčí příliš, způsobí to opět citlivost a nepohodlí, které zapříčiní nežádoucí nášlap od špic.

U koní s poklesem kopytní kosti je obzvláště důležité udělat vše pro to, aby mohli našlapovat od patek (v klusu a ve cvalu jednoznačně od patek, v kroku je přijatelný nášlap naplocho - ale nikdy ne od špic). Nášlap od špic totiž vždy zapříčiní zhoršení tohoto stavu a kopytní kost bude dále v kopytním pouzdře klesat, bez ohledu na to, co a jak budete dál trimovat, nebo jak toho koně budete kovat apod...

Fig. 11) Trim za účelem posunu kopytní kosti zpět nahoru do správné pozice vůči korunce a pro co nejrychlejší odrůst separace kopytní stěny a zvrácení rotace kopytního pouzdra. Opakujte tento trim ve 4-týdenních intervalech, nikdy nedovolte, aby stěny přerostly nad úroveň chodidla a zvedly chodidlo nad zem tak, že jeho podpůrná nosná funkce nebude možná. K rehabilitaci využijte poddajného povrchu bez tvrdých kamenitých ploch, kde se kůň bude moci celý den pohybovat, nebo mu zajistěte boty s vhodnými pěnovými podložkami, do kterých se kopyto bude moci zabořit. Během rehabilitace je nutné zabránit zhmoždění a otlačení citlivé, exponované kopytní škáry pod tenkým chodidlem.

Proč je těžké, nebo nemožné zvednout P3 v kopytním pouzdře výš metodami podkování pevnými (kovovými) podkovami připevněnými ke kopytu? Jsou zde dva hlavní důvody. Jednak, podle výzkumu DVM Bowkera chodidlo nesnese stálý tlak, ale miluje režim tlak/úleva, a v tomto režimu roste a sílí. Tím druhým, a nejdůležitějším důvodem je to, že kopytní stěna roste mnohem rychleji než chodidlo, či střelka. Když dnes na kopyto připevníte dokonalou oporu P3, už zítra se vše o maličký kousek posune. Po čtyřech týdnech se tato opora posune vpřed (distálně) o cca 6,5mm nebo i o víc, a to už je nefunkční. Kopytní kost se totiž bude posouvat dopředu a dolů zároveň s touto pevnou oporou a odrůstající stěnou. Chci snad podkováře přesvědčit, aby sebou raději začali vozut místo podkov boty s podložkami? Pokud se bude jednat o práci se schváceným koněm, nebo o práci, která má zajistit, že sportovní kůň bude nadále schopný podávat optimální výkony, pak je moje odpověď - ANO. Minimálně v období mimo sezonu by tímto způsobem mohli docílit ohromných výsledků, co se týče zdraví a výkonnosti kopyt těchto koní.

Fig. 12 ukazuje přední kopyto volně žijícího -náctiletého koně, který zemřel na ohrazení dobytkářského ranče z ostnatého drátu. Můžete zde vidět zdravý vertikální poměr mezi P3 a kopytní stěnou. Takový poměr vždy najdeme u hříbat, a mělo by to tak zůstat během celého života koně. Pokud budete tento vztah pečlivě hlídat a správnou péčí udržovat, koně ve vaší péči budou prosperovat, pomůžete jim tak udržet si co nejdéle zdravá a funkční kopyta a dobrou mobilitu kloubů. Zároveň budou tito koně a celý jejich pohybový aparát těžit z výhod silného, mozolnatého chodidla s přirozeně krátkým překlopem. Takové parametry budou mít jejich kopyta dlouhodobě.

Zvrácení poklesu kopytní kosti je pomalý proces. Je důležité pochopit, že prevence tohoto problému je mnohem jednodušší, než jeho náprava. Prosím starejte se o hříbata, trimujte je pravidelně, natolik často, aby nikdy nedošlo k tomu, že kopytní stěna přeroste natolik, aby chodidla nebyla v kontaktu se zemí. U všech koní se snažte vyhnout přebytku sacharidů v krmné dávce a chyb v dotaci a rovnováze minerálních a stopových prvků v KD, což jsou další dvě věci, které neustále oslabují lamelové spojení. Podkovaným koním dopřejte alespoň mimo sezónu sundání podkov pro regeneraci a během tohoto období jim zajistěte pravidelný, správný trim. Těchto pár změn může zásadně ovlivnit délku kvalitního, aktivního života vašeho koně.

Pokud je kopytní kost pokryta vrstvou adekvátně silného, mozolnatého chodidla, výsledný tvar kopyta koresponduje s vnitřními strukturami a střelkové rýhy budou zvednuté nad zem 16 - 20mm, přestože kopytní pouzdro bude na první pohled krátké. V tento moment už můžete nechávat stěnu 3 - 6mm nad úrovní chodidla, ovšem s výrazným rollem vnější stěny. Výsledkem takové úpravy bude dokonale funkční kopyto s perfektní trakcí a neuvěřitelným výkonem.

Fig. 12) volně žijící -náctiletý kůň. Tento dospělý kůň si zachoval vztah P3 vůči korunce v nezměněném poměru, jako je tomu u hříbat, po celý život, bez pomoci člověka. Měli bychom se nad tím zamyslet a pečovat o kopyta našich koní tak, aby ta naše péče byla lepší, anebo aspoň ne horší, než žádná péče.

Originál článku Peta Rameyho: https://www.hoofrehab.com/DistalDescent.htm