PODOTROCHLOZA          -Pete Ramey

 PODOTROCHLOZA 12-28-05 Pete Ramey

Copyright 2005

[většina veterinářů definuje podotrochlózu (Navicular Disease) jako přítomnost bolesti v patkové oblasti (také nazývána kaudální bolestivost) v kombinaci s rtg nálezy změn na střelkové kosti. Pokud je u koně přítomna kaudální bolestivost, ale remodelace střelkové kosti není na RTG snímku viditelná, pak tento stav nazývají Navicular Syndrom]

Jednou z nejděsivějších oblastí kopytních patologií je pro každého kováře/trimmera podotrochlóza, když se rozhodne tento problém prozkoumat a přijít mu na kloub. Každý starší text je v rozporu s těmi novějšími, a každý den se dělají hromady nových výzkumů na toto téma. Dobrá zpráva je, že profesionálům z oboru, kteří studují kopyta divokých koní a trimují domácí koně tak, že se snaží přiblížit modelu divokého kopyta, se ve většině případů daří vrátit koním zdraví i u zdánlivě beznadějných případů podotrochlózy. Veterinární vědci se začínají ubírat tímto novým směrem a objasňují staré záhady podotrochlózy jednu za druhou.

Jako jeden z těchto kovářů, kteří začali přemýšlet o rehabilitaci podotrochlózy za účelem obnovení bezbolestného, pohodlného pohybu a využitelnosti koní s diagnostikovanou podotrochlózou jako o rutinní záležitosti, píšu tento článek v naději, že i ostatní seznámím se současnými velmi úspěšnými metodami, jak řešíme tento problém. Pochopení jádra tohoto problému je totiž 99% úspěchu v tomto boji.

Jedním z předních veterinárních vědců, kteří zkoumali, jak by měla správně fungovat přirozeně tvarovaná kopyta, je Robert Bowker, VMD, PhD z Michigan State University. Zjistil, že nášlap od patek je nejdůležitějším aspektem funkčnosti kopyt, a co je ještě důležitější - je také nejdůležitějším aspektem rozvoje vnitřních struktur kopyta. Dr.Bowker popisuje, že jak kopyto narazí do země od patky a je plně zatíženo, dojde k expanzi a kopytní klenba klesá k zemi, snižuje se a zplošťuje, a objem kopytního pouzdra se tudíž dramaticky zvětší. Toto náhlé zvýšení objemu vytvoří vakuum, které pak díky podtlaku nasaje krev do kopytního pouzdra. Tento excesivní průtok krve není až tolik důležitý k samotné výživě kopyta, nicméně funguje jako velmi důležitý a efektivní hydraulický mechanismus pro absorpci šoku z nárazu https://www.hoofrehab.com/Gelpad.html. To je ovšem opak toho, co se většina z nás učila. Kdysi jsem se učil vnímat střelku jako pumpičku pro přívěsný motor, nebo něco jako manžetu na měření krevního tlaku, kdy střelka při nárazu do země vytlačuje tlakem krev nahoru. Tak či onak, už dlouho víme, že kopytní mechanismus pomáhá krevnímu oběhu, nicméně obrovský rozdíl mezi starými a novými teoriemi je v tom, že expanze celého kopytního pouzdra a jeho správné funkce se nedocílí pouhým stlačením střelky, a je to o to důležitější, když už teď víme, jak zásadní je tato expanze pro dosažení plné funkce kopyta jako dokonalého hydraulického tlumiče nárazů.

James Rooney, DVM z American College of Veterinarian Pathologists se specializuje na studium koní disekcemi a pitvami kadaverů (veterinární patologie). Přestože každý, kdo vlastní více než 10 knih o koních má vždycky v přihrádce jeho knihu "The Lame Horse" (Kulhání koní) a každý veterinář v USA měl přístup k jeho studiím a výsledkům výzkumů už po celá desetiletí, jeho průlomová zjištění v oblasti změn na střelkové kosti zůstala z velké části bez povšimnutí jak veterináři, tak i podkováři a kopytními specialisty. Pevně věřím tomu, že se to změní.

Už dlouho víme, že někteří koně se změnami na střelkové kosti jsou zela zdrávi, zatímco naopak mnoho koní bez výraznějšího poškození střelkové kosti vykazují silnou bolestivost v oblasti patek a výrazné kulhání. Dlouho se předpokládalo, že primárně dochází k poškození střelkové kosti, buď kvůli záhadnému degenerativnímu onemocnění, nedostatečné cirkulaci krve, anebo jako výsledek reakce těla na nepřirozený tlak v této oblasti. Stále jsem ochoten připustit dvě z těchto tří věcí, jako součást toho, co se uvnitř té nohy ve skutečnosti děje (degenerativní onemocnění je jistojistě mimo).

Dlouho se předpokládalo, že bolest v podotrochleární oblasti je způsobována třením šlachy hlubokého ohýbače o už tak poškozenou člunkovou kost. Předpokládalo se, že toto tření šlachy o hrubý povrch narušené kosti způsobuje poškození šlachy hlubokého ohýbače. Už před lety jsem přemýšlel nad tím, jak je tohle možné. Pokud by to totiž bylo takto, pro koně by dobrovolný nášlap od špice znamenal dramatické zhoršení bolestivosti. Jediný způsob, jak by se totiž kůň mohl v tomto případě takto pohybovat, by znamenal zavěsit celou svoji váhu právě na šlachu hlubokého ohýbače a na kladkový systém podotrochleárního aparátu, který mu má právě tuto bolest způsobovat! Nášlap od patek je naopak způsobem, jak tomuto tlaku na šlachu hlubokého ohýbače a celý podotrochleární aparát ulevit.

Text v závorce editoval James R. Rooney, DVM

[u tisíců koní, které Dr.Rooney zkoumal post mortem zjistil, že vazivové chrupavky v okolí šlachy hlubokého ohýbače a střelkové kosti byly vždy poškozené, pokud byla přítomna remodelace střelkové kosti. Nenašel ovšem ani jeden jediný případ, kde by bylo zjevné byť začínající poškození kosti, a chrupavky na rozhraní mezi střelkovou kostí a šlachou hlubokého ohýbače ještě nebyly nijak poškozeny. Ani jeden případ z tisíce. Jestli se vám doteď nezvedlo obočí, přečtěte si to ještě jednou.

Přesněji řečeno tedy pořadí, v jakém k poškození dochází je toto: První je vždy na řadě poškození vazivové chrupavky v okolí střelkové kosti (stejně jako tomu bude u každé počínající artrózy na konvexnějším povrchu), druhé budou na řadě vazivové chrupavky okolo šlachy hlubokého ohýbače, pak samotná šlacha hlubokého ohýbače a až nakonec dochází k poškození střelkové kosti zhrublým povrchem poškozené šlachy hlubokého ohýbače. Jak a proč? Dr.Rooney to chtěl také zjistit. Simulací nášlapu od špic za použití mrtvých končetin koní byl schopen na testovacích mechanických strojích docílit přesně mechanismu, který nastartuje remodelaci střelkové kosti.

Během normálního pohybu s nášlapem od patek se šlacha hlubokého ohýbače rychle napne díky klesajícímu spěnkovému kloubu. Kopytní kost současně rotuje dopředu směrem k překlopu a šlacha hlubokého ohýbače se začne uvolňovat. Nicméně, při nášlapu od špic klesající spěnkový kloub šlachu hlubokého ohýbače stále napíná i po došlapu, jenže patka se zhoupne dolů až potom, co se špice dotkne země, což zapříčiní, že se současně napíná i šlacha. Rozumějte, že u nášlapu od patek máme v provozu jednu kladku, která šlachu napne, zatímco druhá toto napětí současně uvolňuje. Oproti tomu při nášlapu od špic napínají šlachu obě kladky zároveň. Na podotrochleární kladku je tudíž vyvíjený mnohonásobně větší tlak, se kterým příroda nepočítala. Je v tom obrovský rozdíl, a síla, působící na šlachu a celý podotrochleární aparát je enormní. Samozřejmě, že když k tomuto nepřirozenému pohybu přidáme ještě tvrdý povrch, tato devastující síla bude znásobena. Větší síla znamená větší tření, a neustálé opakování tohoto škodlivého pohybového vzorce způsobí poškození této oblasti. Toto jsou hlavní závěry studie, kterou Dr.Rooney provedl a publikoval v průběhu let ve vědeckých studiích a ve veterinárních učebnicích. (Nejstarší publikace, kterou jsem objevil je z roku 1974!)

Už řadu let víme, že koně mohou trpět silnou kaudální bolestivostí, a přitom mít minimální, nebo nulový nález na RTG (žádné změny na střelkové kosti). Také už řadu let víme, že koně mohou mít rovněž dramatické změny na střelkové kosti, a přitom vůbec nekulhají a nevykazují žádnou bolestivost. Dr.Rooney dokázal, a také publikoval, že právě nepřirozený pohyb s nášlapem od špic (obvykle zapříčiněný tím, že se kůň vyhýbal bolesti v patkách) je to, co způsobuje remodelaci střelkové kosti - není to naopak, jak si většina odborníků dosud myslela. (Bolest v patkách tedy s podotrochlózou souvisí, ale je to příčina problému, nikoliv následek). Je pochopitelné, že Dr.Rooney je jedním z nejfrustrovanějších lidí, co znám. Tisíce koní s podotrochlózou byli zbytečně zničeny od jeho průlomového výzkumu. Byl jen o 40 let napřed.]

Tyto ztracené informace do sebe dobře zapadají jako puzzle s novějšími výzkumy Dr.Bowkera. Studoval zadní část koňské nohy velmi intenzivně a detailně. Když se narodí hříbě, z mikroskopického hlediska jsou všechny 4 nohy stejné. Jejich vývoj není ještě plně dokončen. Pro dokončení vývoje je nezbytná fyzická stimulace.

Základem přední části koňské nohy je kopytní kost. Chodidlo a kopytní stěna jsou k ní pevně připojeny, což ve výsledku tvoří velmi pevnou strukturu, od které se kůň může během pohybu odrážet. Laterální kopytní chrupavky formují základnu zadní části koňské nohy. Ta poskytuje tlumící efekt k pohlcení velkého podílu nárazové energie, podobně jako pneumatiky vašeho auta. Když se narodí hříbě, tyto laterální chrupavky jsou maličké, stejně jako zbytek nožky. Jsou silné méně než 1,6mm a dokonce ještě ani nepokrývají celou spodní část kopýtka pod střelkou. Jak ta nožka poroste, laterální chrupavky zmohutní a narostou díky expanzi, flexi a mobilitě kopytního pouzdra při pohybu. Po dosažení dospělosti mívají volně žijící koně laterální chrupavky silné téměř 2,5cm a mezi střelkovou škárou a prstovým polštářem se zformuje pevná chrupavčitá základna.

Zároveň se také dále vyvíjí prstový polštář. Prstový polštář je velmi důležitým nervovým centrem nohy. Nachází se v něm většina proprioceptorů nohy. Když se narodí hříbě, prstový polštář je tvořen z tukové tkáně, která obklopuje a chrání tyto nervy. Poskytuje přesně ten správný poměr expozice nervů na to, aby byl v nožce cit, ale zároveň také dostatečnou ochranu nervů na to, aby lehoučké hříbě necítilo bolest pokaždé, když zadní část nožky narazí do země.

Pokaždé, když noha narazí do země, tlak a úleva ve střelce způsobí to, že další kousíček vazivové chrupavky naroste z přední části prstového polštáře a posune se směrem dozadu. V době, kdy divoký kůň dosáhne dospělé velikosti a váhy, prstový polštář by se už měl proměnit v solidní masu vazivové chrupavky. Ta nabízí přesně ten správný podíl ochrany nervů před nárazovou silou váhy dospělého koně.

Nicméně, v domácích podmínkách máme tendenci odchovávat hříbata na měkkém, rovném povrchu a kopytní pouzdro se při pohybu tudíž nemá příležitost různě deformovat, jak by mělo při pohybu na různorodém, náročnějším povrchu, a vývoj laterálních chrupavek se tím brzdí. Potom, v některých kruzích chovatelů, se koně standartně ve dvou letech okovou, a tím se ovšem zajistí, že se kopyto nemůže už vůbec nijak pružně deformovat při pohybu a pružit, a další vývoj vnitřních struktur se tímto tedy efektivně zcela zabrzdí definitivně. Velmi často je výsledkem to, že i kopyta u dospělého koně mají chrupavky silné pouze cca 3mm, a nikoliv 25mm, což je fyziologická hodnota.

Zároveň měkký povrch, na kterém povětšinou odchováváme hříbata, vyvíjí pouze omezený tlak na střelku. Většina chovatelů má také tendenci poskytnout hříbatům všechno, co potřebují, a přinést jim to nejlépe až do boxu, mají tedy velmi malou motivaci k tomu, aby nachodili těch 30km, což je pro koně přirozené. Zároveň je zvykem zanedbávat péči o kopýtka hříbat, necháváme jim přerůstat patky nebo špice, a někdy zase příliš chráníme jejich střelky, čímž nadále redukujeme žádoucí tlak na střelku během dalšího růstu hříběte.

Výsledkem je, že ve velmi vysokém procentu případů se vývoj prstového polštáře zabrzdí. Jednoduše řečeno se pak stane to, že kůň je příliš těžký na svá kopyta, která jsou v určitém stupni vývoje kaudálních vnitřních struktur, který se opozdil a nestíhá držet krok s vývojem zbytku těla. Patková část kopyta je tedy díky slabému, nedovyvinutému prstovému polštáři příliš citlivá na to, aby byla tou solidní "přistávací plochou" kterou má být, a koník tedy toto nepohodlí kompenzuje chybným pohybovým vzorcem s nášlapem od špic, aby se vyhnul bolesti. Tento kompenzační pohybový vzorec ovšem zastaví jakýkoliv další vývoj a růst vnitřních kaudálních struktur, a to bez ohledu na to, jestli ten kůň bude nadále naboso, nebo okovaný.

Je velmi snadné rozpoznat kompletně a nekompletně vyvinutý prstový polštář jednoduchou pohmatovou zkouškou. Když koni zvednete nohu a zmáčknete oblast nad měkkými patkami mezi chrupavkami, pak tam u dobře vyvinutého prstového polštáře najdete silnou a hustou hmotu mnohem pevnější, než jsou chrupavky. Nejsnadnější způsob, jak si na to rozvinout cit, je obcházet koně a porovnávat jejich nohy - tedy především tloušťku a hustotu prstového polštáře na předních a na zadních nohou. Jestliže ti koně vyrostli venku, s dostatkem prostoru pro pohyb, prstové polštáře na zadních budou pravděpodobně mnohem lépe vyvinuté, než na předních, a to ze dvou důvodů 1) zadní část těla dělá mnohem víc práce, než ta přední, 2) kompenzace nášlapem od špic je pro koně z hlediska biomechaniky mnohem složitější u zadních nohou, než u předních, takže u zadních nohou se tak často nestává, že by se vývoj těchto struktur tolik opozdil (zabrzdil) vzhledem k růstu koně a jeho současném přibírání na váze. Obzvláštní pozornost věnujte odlišné hustotě a tloušťce těchto struktur u koní s krásnými, zdravými zadními kopyty a horšími předními. Takoví koně vás nejlépe naučí, jak identifikovat silný vs. slabý prstový polštář v terénu.

V době, kdy se většina mladých koní začíná obsedat a začíná se na nich jezdit, mají zadní část nohou prakticky k ničemu a na horším, kamenitém povrchu jsou citliví a ty patky je bolí. Tento problém se zdá být horší u předních nohou, než u zadních. Většina z nás se učila, že koně mají větší problémy s předníma nohama, než se zadníma, protože 60% váhy koně a téměř celá váha jezdce je právě na předních nohou koně. Tohle je pravda u stojícího koně, ale jakmile udělá jediný krok vpřed, zadní polovina dělá ve skutečnosti mnohem větší kus práce, než ta přední.

Od chvíle, co se naše hříbata dotknou matičky země, pohybují se fantasticky na zadních, během jejich dovádivých her. Domácí koně si tudíž v naprosté většině případů mnohem lépe vybudují zadní kopyta. To je důležité si uvědomit. To je totiž také jediný důvod, proč ty nejvíce zatěžované nohy koně (tedy zadní nohy) jsou mnohem odolnější proti schvácení, podotrochlóze a všeobecně bývají silnější a zdravější. Nikoliv přestože dělají tu nejtvrdší a nejtěžší práci, ale právě díky tomu!!

Takže, když se budeme zabývat patologiemi, spojenými s podotrochlózou, musíme nejdříve pochopit, že ten pravý problém spočívá ve faktu, že většina domácích koní není schopna přirozeně a správně používat zadní část nohou ani na měkkém povrchu, a rozhodně ne na tvrdém, kamenitém povrchu, pro který se vlastně narodili. Pokud je kůň citlivý na horším povrchu, většina lidí dojde k závěru, že je to kvůli chodidlům. Ale pozorujte, jak se pohybují. Skoro vždy zkrátí krok, začnou našlapovat od špic a nakloní se dopředu. Snaží se uchránit si ty své citlivé střelky a patky s nedovyvinutým prstovým polštářem. Dr.Bowker došel k závěru, že čím déle se tímto způsobem koně pohybují, tím jsou ty struktury slabší.

Kontinuální pohyb s nášlapem od špic také stresuje a narušuje nepárový vaz, který spojuje kopytní kost se střelkovou kostí. Střelková kost je součástí skloubení kopytní a korunkové kosti (P2 a P3). Když kůň došlápne na špici, váha koně udeří do střelkové kosti, jak jdou patky dolů k zemi (úder proti zemi). To ovšem tento vaz trvale narušuje. 80% krevního zásobování střelkové kosti je vedeno právě tímto vazem. Dr.Bowker považuje za příčinu mnoha změn na střelkové kosti (díry, porózní kostní hmota, nebo lízátkové léze) nedostatečné zásobování střelkové kosti krví právě kvůli poškození tohoto vazu, ale také snahu organismu o opravení a posílení tohoto důležitého spoje formou osifikace (kostnatění) jak u kopytní kosti tak u střelkové kosti.

Dr. Bowker také zjistil, že jeden z typů úbytku kosti, který se často diagnostikuje jako podotrochlóza je výsledkem nedostatku přirozeného tlaku (představte si např. úbytek kostí, kterým trpí astronauti během dlouhodobějších pobytů v kosmu ve stavu beztíže) v podotrochleární oblasti, kvůli dlouhodobému nášlapu od špic. Dr.Bowker u koní s podotrochlózou také stále nachází mnohem více škod na kopytní kosti, s úbytkem kostní hmoty až 40-60% masy P3, což je běžné ještě před tím, než se objeví jakákoliv remodelace samotné střelkové kosti. Dává to u tohoto typu poškození za vinu zejména perifernímu zatěžování, tedy zatěžování kopyt pouze na jejich vnějším okraji (na kopytní stěně) bez současné podpory chodidla a nášlap od špic. Obě tyto situace berou kopytní kosti možnost být normálně zatěžována, což je nutné pro udržení jejího zdraví, hustoty a funkčnosti.

Přestože Dr.Rooney a Dr.Bowker objevili různé příčiny vzniku degenerativních změn na střelkové kosti, oba jsou skálopevně přesvědčení o tom, že je to vždy následek dlouhodobého nášlapu od špic a nedostatečná stimulace zadní části kopyta. Divocí pouštní koně suverénně mlátí patkou do země na jakémkoliv povrchu. Nicméně, většina jejich domácích bratříčků vyskočí bolestí, jen když se jim projedou střelkové rýhy, nebo středová střelková rýha. To by ovšem měl být pro majitele zásadní varovný signál, že je něco špatně a že je třeba okamžitě sjednat nápravu. Protože právě tohle může být začátek cesty do pekel.

V minulosti (a na mnoha místech bohužel i v současnosti) se předpokládalo, že pokud kůň našlapuje od špiček a zkracuje krok, je to příznak podotrochlózy. Běžná diagnostika probíhá tak, že se k posouzení použijí palpační kleště, a sleduje se citlivost/bolestivost v oblasti patek a střelky, nebo provokační zkoušky na bolest v určitých oblastech, popř. ohybové zkoušky. Dále se používá metoda, kdy se injekčně blokují nervy v zadní části kopyta (česky to nazýváme svodné injekční znecitlivění prstních nervů), a tak se zjistí, zda se koni při této zkoušce dočasně uleví. Když se těmito terénními metodami potvrdí bolestivost v zadní části kopyta, nechají se udělat rentgeny, aby se zjistilo, jaké jsou příp. změny na střelkové kosti a v jejím okolí. Pokud je nález pozitivní, veterinář diagnostikuje podotrochlózu. Majiteli je sděleno, že se jedná o nevyléčitelné degenerativní onemocnění, které se bude postupně zhoršovat. Doporučí koně nechat dožít na pastvinách, nechat ho utratit, nebo ho ortopedicky podkovat a vymáčknout z něj ještě jeden, nebo dva roky provozuschopnosti s tím, že se stav bude i tak postupně zhoršovat.

Každý den v mé praxi vídám tato ubohá kopyta se slabým prstovým polštářem, zcela neschopným chránit vnitřní struktury, střelky prolezlé hnilobou, což samo o sobě často stačí na to, aby kůň nemohl našlapovat od patek, dlouhé přerostlé špice.

Dr.Rooney a Dr.Bowker shodně prohlašují, že preference nášlapu od špic způsobuje poškození vazivově-chrupavčité tkáně kolem střelkové kosti a šlachy hlubokého ohýbače, a že k poškození samotné střelkové kosti dochází později. Jinými slovy - bolest v patkové oblasti je příčinou vzniku podotrochlózy, nikoliv následkem. Pokud se zjistí pravá příčina bolestivosti v patkách a odstraní se, problémy ustoupí. Změny na střelkové kosti samy o sobě nebývají bolestivé, pokud jsou v pořádku měkké tkáně v zadní části kopyta a kůň je schopen našlapovat od patek. To mohu potvrdit z osobní zkušenosti. Je to dost depresivní, když si uvědomíte, kolik koní se nechalo utratit např.pouze kvůli neléčené hluboké hnilobě středové střelkové rýhy. Tak to totiž velmi často začíná. (Bohužel v ČR je realita stále taková, že přítomnost hniloby ve střelce nedokážou rozpoznat nejen majitelé koní, ale často ani kováři a veterináři!! - pozn. překladatele)

Když jsme tedy konfrontováni s tímto problémem, máme na výběr ze dvou variant. První varianta je ta, že problém zakryjeme podkovou s podložkou. Pak, když už i tohle přestane pomáhat, začne se kopyto v zadní části klínovat, abychom zajistili, že se střelka nikdy nedotkne země. To by bylo fajn, až na to, že tím uvedeme do procesu hned několik destruktivních mechanismů, působících (kromě jiného) právě na podotrochleární aparát. Jeden z problémů je např. to, že čím více se snažíme ochránit střelku a prstový polštář, tím více oslabují a přestávají být funkční. Jsou to struktury, které sílí pouze s pohybem a pokud nejsou zatěžovány, rychle atrofují. Jakékoliv zakrývání skutečného problému vás vždy brzy dožene. Co je ještě horší, tento postup také naprosto znemožní přirozený kopytní mechanismus, tedy smršťování a expanzi kopyta při každém kroku a vyřazuje z funkce hydraulickou absorpci šoku z nárazu, o které jsme se bavili na začátku. Když zvedneme koni patky, abychom tím ochránili bolavé střelky, šok z nárazu nemůže být správně pohlcen ani závěsným aparátem, a z hlediska pohybového aparátu (což je pro koně zásadní) je opět výsledkem pohyb s patologickým nášlapem od špic (zkuste si jít zaběhat v botách s vysokým podpatkem a hned pochopíte, co mám na mysli).

Chápejte, že celá tato záležitost s nášlapem od patek souvisí s přirozenou pozicí všech kostí a kloubů během pohybu a s jejich správnou mechanikou. POZOR! Důležité je však brát v úvahu skutečnou živou patku koně a působení fyzikálních sil, nedejte na pouhé zdání, protože pokud jsou patky uměle zvýšeny, může to vypadat, že se dotknou země jako první, ale z hlediska kopytní kosti bude nášlap ve skutečnosti od špice a na nohu koně budou tedy stále působit stejné nepřirozené, destruktivní síly. Celý tento výzkum se dá shrnout tak, že dlouho podporovaná teorie, že zvýšení patek poskytne úlevu šlaše hlubokého ohýbače a tlak na střelkovou kost se tudíž sníží, se nezakládá na pravdě. Může to tak snad fungovat u stojícího koně (tak na 1 - 2 týdny, než se přenastaví svalové napětí) u koně v pohybu to má ovšem zcela opačný efekt. Patky ve správné výšce, krátký překlop, funkční kopytní mechanismus a nášlap od patek - TOTO MINIMALIZUJE ZÁTĚŽ na šlachu hlubokého ohýbače a tudíž i na podotrochleární aparát.

Výsledkem nepřirozeného, patologického pohybu je ztráta normální distribuce nárazové síly. Mnozí majitelé koní se tak (mylně) domnívají, že je normální, že mají koně problémy se zády, nebo s klouby. Po dosažení věku 10 let už to prostě "souvisí s věkem". Co byste chtěli, že. Ovšem jednou ze zásadních příčin tohoto stavu je ve skutečnosti to, že u koní při práci dochází k patologickému opotřebení a únavě pohybového aparátu právě kvůli těmto nepřirozeným kompenzačním pohybovým vzorcům, které je postupně ničí.

Nevadí mi diskutovat s lidmi na téma kovat, nebo naboso (Haha, stejně jsem zastáncem bot a vhodných podložek do nich, takže stejně intenzivně budu diskutovat i s lidmi, kteří prosazují "naboso za každou cenu"). Vzdělaný podkovář může argumentovat velmi věcně, a logicky zdůvodňovat proč je dobré koně kovat. Inteligentní diskuze to je to, co mě opravdu baví, ale ve světle moderních výzkumů anatomie, biomechaniky a funkce kopyt, i tohoto starého výzkumu příčin vzniku podotrochlózy a navikulárních patologií, se skromně domnívám, že veterináři by do toho měli hodit vidle a pořádně se rozčílit, když chce někdo okovat koně předtím, než je ukončen vývoj vnitřních struktur jejich kopyt. V jakém věku to je? V pěti až sedmi letech? - o tom by se dalo diskutovat.

Takže, jaké jsou naše další možnosti, když se setkáme s koněm s podotrochlózou? Spravte ten hlavní problém, řešte příčinu. To znamená vraťte střelky a prstový polštář zpátky do práce. Kůň musí začít opět zatěžovat zadní část kopyta, aby obnovil jejich funkčnost a zdraví. (Doufám, že se o to nikdo nebude pokoušet pouze na základě přečtení tohoto článku). Chodidlo koně je třeba nechat nedotčené, zatímco patky by měly postupně získat zdravější výšku a tvar, kdy budou dostatečně silné, ale zároveň dost nízko na to, aby byla střelka v kontaktu se zemí a mohla být při každém kroku stimulována, a to tak, aby to koni nezpůsobovalo nepohodlí. Je to ovšem jako chůze po laně. Když budete postupovat příliš pomalu a opatrně, nedocílíte velkého progresu. Když budete postupovat příliš rychle (při snižování patek), kůň bude příliš citlivý a nebude to fungovat a opět bude našlapovat od špic. Pro lepší pochopení, jak správně nastavit výšku patek si nastudujte článek VÝŠKA PATEK https://www.mustang-trim.cz/l/vyska-patek-rozhodujici-faktory/ 

Dobré zvládnutí této náročné a hodně přesné práce odlišuje pravé mistry od diletantů v oboru kopytní péče. Střelku se snažte trimovat minimálně, jen pro odstranění tvrdé, mrtvé rohoviny, popř oblastí, narušených hnilobou, popř. přerostlou střelku, která by byla výše než patky a mohla by tlačit. Jinak ji nechte co nesilnější. Pro lepší pochopení, jak správně trimovat střelku čtěte článek https://www.hoofrehab.com/FrogTrim.html. Střelka by také měla postupně zesílit a zmozolnatět tak, aby byla silnou oporou, stejně jako chodidlo. Dalším důležitým aspektem je udržovat místo překlopu přesně tam, kde má u konkrétního koně být, tak aby dobře koreloval s pozicí kopytní kosti. Více na toto téma v článku PŘEKLOP https://www.mustang-trim.cz/l/preklop-pete-ramey/

Udělejte všechno, co je ve vašich silách, aby kůň mohl být aspoň trochu v suchu. Dobře zpevněné, udržované stáje (přístřešky) a výběhy s oblastmi s hlubokým jemným štěrkem by měly být koním poskytnuty k celodennímu pohybu, a to obzvláště tehdy, když žijete ve vlhkých oblastech. Když se do toho pustíte, zjistíte že to není zase tak drahé a náročné na údržbu. (Dr.Bowker jde ještě o krok dál a říká: "Musíte mít koně na takovém povrchu, na jakém chcete jezdit", ale on ze své pozice vědce a veterináře může být trochu přísnější, než já). Zajistěte koním maximum volného pohybu s dalšími koňmi a co nejčastěji jezděte v takovém terénu, kde kůň bude bez obav našlapovat od patek. Nemá smysl za každou cenu jezdit naboso na tvrdém, kamenitém povrchu, který kůň nezvládá, protože tím docílíte pouze toho, že bude našlapovat od špic, a to není k ničemu dobré. V tom případě používejte boty s vhodnými podložkami, se kterými bude koník našlapovat od patek na každém povrchu. Tak docílíte zdravých a silných kopyt nakonec dříve. Častou chybou je, že majitelé koní používají boty pouze na přední nohy. Zadní přitom mohou být někdy ve stejném, nebo i horším stavu. Používejte proto boty vždy na každé kopyto, pokud není schopno suverénně fungovat s nášlapem od patek na povrchu, na jakém jezdíte, ať už jsou to přední, nebo zadní nohy. Mimo tyto vyjížďky nechávejte koně naboso na vhodném povrchu. Dostatek správného pohybu posiluje a rozvíjí struktury v zadní části kopyt.

Koně s ubohými, nezdravými střelkami a slabými prstovými polštáři často kulhají na jakémkoliv povrchu a dobrovolně našlapují od špic i v botách, nebo s podkovami. Zjistil jsem, že jediným způsobem, jak to řešit, je dát do bot kromě běžných podložek ještě pěnové vypodložení pod střelku. Koně většinou zareagují okamžitě, začnou se pohybovat korektně a pohodlně. Protože boty samy o sobě velmi efektivně uleví tlaku na střelky, ale toto vypodložení tlak naopak zvýší, domnívám se, že původní bolest nepochází se samotného tlaku, ale spíše z nepříjemné vibrace. Je tedy možné, že další podstatnou funkcí střelky a prstového polštáře je pohlcování vibrací a podložka pod střelkou toto dokáže simulovat. Koně, kteří se rehabilitují touto metodou vykazují dramatická zlepšení a hojivé, regenerační procesy se při tomto postupu dobře nastartují, pokud má kůň možnost se dost často pohybovat v tomto setupu.

U těchto rehabilitací nejraději používám Easycare Epic boots a podložky si dělám z neoprenové deky pod sedlo přesně na míru (teď mají novou podložku - Easycare Comfort Pad - ta vydrží mnohem déle než ty z neoprenu pod sedlo. Mají je ve dvou tloušťkách a ve třech typech tvrdosti). Když koni botu perfektně napasujete, vyřežte z podložky trojúhelník pod střelku, nalepte to oboustrannou lepící páskou do boty a takto obujte na kopyto. Pokud je bota na kopyto trochu velká, vykrojím pod to ještě vložku na celý spodek boty a použiju to jako vložku do bot. Každou botu musíte přesně uzpůsobit pro konkrétní kopyto a označit je pak tak, abyste používali vždy stejnou botu na stejnou nohu. Jen tak můžete z tohoto systému vytěžit maximum pro úspěšnou rehabilitaci vašeho koně.

Můžete experimentovat a hledat různé materiály a varianty vypodložení, a tak je někdy možné najít to nejlepší - a možná jediné řešení, které vašemu koni plně vyhovuje. Nachozené kilometry v tomto setupu je to, co vašeho koně dostane z průšvihu. Vnitřní struktury začnou díky správnému zatížení regenerovat, posilovat a mohutnět. Tato metoda je nejrychlejší a nejefektivnější ze všeho, co jsem kdy viděl. Touto metodou se řada koní vrátí do takového stavu, aby se opět mohli jezdit, i když nic jiného nezafungovalo. Pro více informací na téma využití bot k rehabilitaci prosím čtěte článek https://www.hoofrehab.com/BootArticle.htm jsou tam detailnější popisy jak boty co nejlépe upravit, včetně fotek.

Další článek na téma využití bot a úpravy Easy Boot Gloves jak je v současnosti používám já najdete zde: https://www.hoofrehab.com/GloveMod.html

Střelky, chrupavky a prstový polštář rychle mohutní a sílí - a pohyb je pro koně brzy mnohem pohodlnější. Pokud je přítomno poškození střelkové kosti, zůstane tam ještě velmi dlouho po tom, co se koníkovi uleví, ale nebude ho to příliš obtěžovat. Někteří experti tvrdí, že se i kost může časem zregenerovat a opravit, ale to už většinou nikoho nezajímá, když je ten kůň v pohodě a bez potíží. Takže to také dosud nikdo nezdokumentoval.

Dr.Rooney tvrdí, že pokud jednou došlo k poškození střelkové kosti, jsou tyto degenerativní změny nevratné. Já ale na vlastní oči opakovaně vídám, jak se tito koně vrací zpět do práce pod sedlem, zjevně bez potíží a s veselou jiskrou v oku. Jak jsme o tom diskutovali pořád dokola, aniž bychom se shodli, došel jsem k závěru, že nejlepší bude, když se shodneme na tom, že spolu nesouhlasíme. Pak jsem si ale uvědomil, že já (kovář na cestách po stájích, který považuje za cíl svého snažení hlavně pohodlí koně a jeho šťastný život bez bolesti) a Dr.Rooney (patolog) oba mluvíme o rozdílných věcech. Použiju za příklad sám sebe. Jednou, když jsem byl ještě teenager, jsem si v noci sedl do nesprávného auta a skončilo to tím, že tři obratle v křížové oblasti mám po operaci srostlé dohromady. Moje karpály jsou trvale poškozené z toho, jak jsem visel za konečky prstů, když jsem lezl po skalách. Divoké jízdy na horském kole se podepsaly na mých ramenou. Při každodenním běhání ve vyschlém korytě řeky jsem si odepsal kolena. Mohl by mě snad někdo považovat za zcela zdravého jedince? Těžko. Mohla by se tato poškození nějak vyléčit? Ne. Rentgenové snímky snadno odhalí životní chyby a mladickou nerozvážnost. Ohybové zkoušky by u mě asi taky nedopadly nejlépe a vyřadily by mě z provozu na 3 dny. Žiju si ale spokojeně a dělám jednu z fyzicky nejnáročnějších prací, kterou znám s širokým úsměvem na tváři. To mi úplně stačí, stejně jako většině koní s poškozenou střelkovou kostí.

Když budeme k podotrochlóze přistupovat jako k symptomu ztráty fyziologické funkce a jako k problému, spojenému se zvýšenou citlivostí v zadní části kopyta, pak je obvykle celkem snadné docílit uzdravení. Osobně jsem viděl mnoho koní s potvrzenými navikulárními změnami na kostech, kteří celá léta trpěli bolestmi, zatímco majitelé solili nemalé částky za korektivní ortopedické podkování, jen aby pak své koně viděli zdravé a spokojené během několika dnů po správném trimu naboso. Někdy je to samozřejmě mnohem delší proces, kdy je třeba použít různé typy bot a podložek se správným vyměkčením atd. ale zatím jsem neviděl ani jeden případ, který by se kůň nespravil (kromě případů, kdy byly vážně poraněné šlachy a vazy, nebo by tam byla současně i chronická laminitida, problémy s klouby apod.)

To nejlepší, co si čtenář může z tohoto článku vzít je to, že všemu, o čem jsme se zde bavili, se dá zabránit, a že prevence je vždy lepší, než léčba. Omezujeme délku života a atletický potenciál našich hříbat už od narození. Starejte se dobře o kopýtka těch vašich miminek, nezanedbejte to. Trimujte je pravidelně, poskytněte jim maximální možnost pohybu, zařiďte jim suché, tvrdé a kamenité (štěrkovité) povrchy. Dbejte na to, aby střelky a prstové polštáře vašich dospělých koní byly odolné, silné a mohutné, tak aby koně mohli pořádně natáhnout krok a aby mohli udeřit patkou o zem bez přemýšlení na jakémkoliv povrchu, v jakékoliv situaci. Stonásobně se vám to během jejich života vrátí na úrocích. 

Podívejte na video s Gene Ovnickem pro názornou ukázku mechaniky kopyta. Pan Ovnicek zde vysvětluje důležitost střelky a prstového polštáře a také přímou souvislost mezi nášlapem od špic a podotrochlozou. Hned vám dojde, v čem je ten zásadní rozdíl. https://www.youtube.com/watch?v=nPNp5N4cHVw&fbclid=IwAR0aCEy-6EV7kJxvp5gsR2CfxT2Hm5U3EdVNLqnhj12vC33qJt9r4D6AO1g

Další video s Gene Ovnickem na téma biomechanika, prstový polštář jako tlumič, výška patek a deformace kopytního pouzdra https://www.youtube.com/watch?v=1IZaAM2epg8&fbclid=IwAR05XI9JtyAoRIIUOqo_ZALtQ1X0PZh_ZNr3phw6X_WBPYaqA9NSm52xddk&app=desktop

zdroj: článek Peta Rameyho https://www.hoofrehab.com/NavicularSyndrome.html