CHODIDLO KONĚ -Pete Ramey
CHODIDLO
(autor Pete Ramey)
Chodidlo koně je ta nejvíce týraná a nepochopená část koňského těla (snad s výjimkou trávicího systému a metabolismu).
I já jsem to dříve dělal špatně. Když jsem ještě pracoval jako podkovář, vždy bylo nezbytné seříznout chodidlo u špice. Když jsem začal s bosým trimem, domníval jsem se, že je žádoucí řádně kopyto sestrouhat v patkách.
V mých začátcích, ať jako kovář, nebo jako trimmer, jsem chodidlo vnímal jako pasivního pasažéra na koňské noze - zastrouhl jsem stěny do určitého tvaru, a pak jsem k tomu vystrouhal chodidlo, aby to pěkně pasovalo.
Nyní je ale pro mě právě chodidlo tím nejzásadnějsím ukazatelem, podle kterého se řídím u každého trimu, a právě podle něj se rozhoduji jak postupovat dál, protože patky, rozpěrky a stěny by měly být cca 1,5 - 6mm nad úrovní přirozeně mozolnatého chodidla.
Když se ohlédnu zpět a porovnám mé nynější výsledky s těmi v minulosti, je to absolutně nesrovnatelné. Učil jsem se to a testoval velmi dlouho. Teď doufám, že se ta doba pro vás dramaticky zkrátí.
Nicméně, je to matoucí záležitost, s těmi chodidly.
Někdy může být těžké rozlišit mezi zdravým chodidlem, které musí být zachováno ve tvaru v jakém je, falešným chodidlem, které je třeba odstranit, falešným chodidlem, které je třeba dočasně zachovat, protože nové, zdravé chodidlo pod ním je ještě příliš slabé na to, aby bylo plně funkční, mezi mrtvou rohovinou chodidla, kterou je třeba odstranit, protože škvíry v ní a pod ní mohou infekce bakteriálního a houbového původu znehodnotit a doslova prožrat rostoucí zdravé chodidlo, a mezi mrtvou rohovinou, která je kvalitní a je dobré ji na chodidle nechat, protože vytváří výbornou ochrannou vrstvu.
Dále je dost složitá situace, kdy je třeba nějak podpořit chodidlo bez opory stěn, které jsou separované, nebo se sukněmi a potřebují ulevit tlaku.
Ten seznam by mohl pokračovat, a zdá se, že čím víc se člověk učí, tím víc chápe, co je třeba udělat. Každopádně je třeba každý jednotlivý případ dobře posoudit a promyslet.
CHODIDLO JE PRVNÍ A HLAVNÍ OBRANNOU LINIÍ MEZI KONĚM A VNĚJŠÍM PROSTŘEDÍM
Správné zvládnutí úpravy chodidla je tedy pro zdraví koně naprosto ZÁSADNÍ.
Naštěstí máme k dispozici velmi spolehlivý návod, jak na to. Jedná se STŘELKOVÉ RÝHY a jejich hloubku - to je totiž nejspolehlivější vodítko při rozhodování, co konkrétní chodidlo potřebuje. Pokud plně pochopíte jejich význam, a informace, které nám sdělují, získáte rentgenové vidění, které funguje prakticky u každého koně.
Začněme tedy pěkně od základu. Při pohledu z profilu by mělo mít přirozeně tvarované kopyto klenbu, podobnou jako je tomu u našich nohou. Přední část kopyta je vytvarována podle kopytní kosti, a u stojícího koně by tedy měla odrážet její tvar - klenutost, přičemž u své zadní části může být o něco výše. (palmární úhel nebývá 0°, ale spíše 5°- 7°) Střelkové rýhy tvoří základ zadní části chodidla, kde je ovšem mnohem větší pružnost (flexe).
Během normálního pohybu by měl kůň zatížit nejprve tu silnější a flexibilnější část nohy - tedy patky, což umožňuje nesmírně efektivní distribuci rázové vlny při silném nárazu do země. Síly (postupné zatížení a roznesení síly od flexibilní a silné patky, která velmi dobře pruží a tlumí nárazy, do dalších struktur kopyta. Ta nesmírně silná a pružná patková část kopyta funguje podobně jako pneumatiky vašeho auta (a rohovina střelky a patek by také měla mít velmi podobný vzhled a strukturu na dotek jako guma pneumatiky).
Tato úžasná pružnost okamžitě redukuje otřes z nárazu kopyta o zem, který musí být následně celým organismem vstřebán (tzn. že kvalita patek a střelky přímo ovlivňuje kosti, klouby, chrupavky ale i vazy, šlachy a následně celý pohybový aparát, který dobrý tlumič - kvalitní patka, střelka a silné chodidlo velmi účinně chrání).
Když kopyto dosáhne maximálního zatížení, klenutost zmizí, kopyto se "rozplácne" do rovna a poskytuje rovinu, rovnoběžnou s kopytní kostí a střelkovými rýhami (tomu se říká kopytní mechanismus). Pak, když kůň opět patky zvedá ze země, když je fáze kroku dokončena, nechává druhou, a velmi náročnou část pohybu - trakci, záběr a akceleraci směrem dopředu na pevné a nepružné přední části kopyta (zde je totiž zapotřebí pevnost, síla a dobrý tvar překlopu ve špici, který zabere, ale nepřekáží).
Spodní část kopytní kosti a střelkové rýhy mají architekturu podobnou kupoli. Kdybyste se dívali na tuto kupoli odspodu nahoru, bude vypadat jako miska, obrácená dnem vzhůru. Škára kopytní, následovaná rohovinou roste z tohoto základu. Podle měření kopyt divokých koní a zdravých domácích koní víme, že chodidlo by mělo mít tloušťku 1,6 - 2cm! A mělo by rovnoměrně pokrývat klenutou vnitřní stranu kopytní kosti a střelkových rýh.
Tohle na těch kopytech nikdy nemůžeme vytvořit jakýmkoliv trimem- toto kvalitní chodidlo se vytvoří samo, pokud mu umožníme spoustu pohybu na bosých kopytech. Musíme kopytu umožnit, aby zmozolnatělo velmi hustou, pevnou rohovinou, aby opravdu mohlo plnit svoji funkci a efektivně nohy koně chránit při kontaktu se zemí.
Povrch chodidla je velmi rozsáhlý v porovnání s povrchem stěn, takže je třeba si uvědomit, že v důsledku plného zatížení nohy při úderu o zem má chodidlo lví podíl na nesení váhy koně (platí to na jakémkoliv měkčím povrchu, ať už je stěna o 3mm kratší, nebo o 1cm delší než chodidlo).
Ovšem chodidlo koně je k této práci dobře uzpůsobeno a plní tuto funkci velmi dobře, dokud nepřijde ten člověk s nožem a rašplí a nezačne zase po měsíci rutinně chodidlo strouhat a ztenčovat.
Takže zdravý kůň se silným chodidlem může bez problému běhat naboso po štěrku, ale se ztenčeným chodidlem se mu nebude chodit pohodlně ani po trávě, nebo písku. A to platí, i kdybyste mu ztenčili byť jen část chodildla (představte si chodit s puchýři na nohou, kde je kůže ztenčená, otlačená a bolavá).
Chodidla koní, ale i lidí dorůstají velmi rychle, ale pozor - skutečně mozolnaté chodidlo, to je jiný příběh...
O co se vlastně jedná?? Co to je, ten mozol?
Je to něco jako když z cukrové vaty uplácáte kuličku. Je to velké množství materiálu (buněk) stlačeného do velmi malého místa. Tedy extrémně hustá a tvrdá rohovina. To nějakou dobu trvá, než se vytvoří.
Takže máme to chodidlo prostě nechat být a čekat až zmozolnatí a vybuduje se jak je mu libo? Obvykle - ANO. Je to takhle prosté.
NECHTE TO ZATRACENÝ CHODIDLO NA POKOJI!!!
Nicméně, jsou zde výjimky, které nám kalí vodu. Pokud bylo kopyto okováno, nebo pokud byl kůň dlouho ve stáji, mohou být na chodidle tlusté vrstvy bezcenného materiálu, který překáží a brání správné funkci kopyta (kopytnímu mechanismu). Někteří koně (např. mini horse) mohou vyprodukovat enormní množství materiálu i na našich měkkých pastvinách. Mohou tam vznikat abscesy. V extrémním suchu se také může stát, že chodidla se sama neoloupou jak je jinak běžné. Někdy tedy musíme odlišit toto falešné chodidlo a vrstvy, které jsou tam navíc, odstrouhat, protože brání normální funkci a pružnosti kopyta a kvalitnímu zmozolnatění pravého chodidla.
Jak to poznáme?
Jak zjistit, zda máme chodidlo dostatečně silné, tenké, nebo je tam falešné, přerostlé chodidlo, které neplní svoji funkci? Velmi snadno. Příroda nám dala spolehlivé vodítko a návod.
Jsou to STŘELKOVÉ RÝHY. Když se je naučíte číst, vždy budete vědět, co je potřeba udělat a do čeho naopak nezasahovat. Na střelkových rýhách je zajímavé zejména to, že jeich hloubka je velmi konstantní a zcela přesně tedy určí, jak daleko jsme od citlivých vnitřních struktur kopyta. Kdybyste udělali přímou resekci mrtvého kopyta, uvidíte že je to cca 9mm od spodní části střelkové rýhy k citlivé škáře, bez ohledu na to, jak je zbytek chodidla tlustý, nebo tenký. To znamená, že pokud má kůň příliš mnoho rohoviny okolo stěn, ty rýhy budou hodně hluboké. Pokud na periferii rohovina chybí, budou plytké.
Pokud je mi známo, pouze absces v chodidle může rýhu posunout tak, že vypadá plytší, a pouze hluboká infekce hnilobou může naopak vytvořit iluzi, že je hlubší - protože ta rýha je hnilobou rozežraná a je tedy blíže ke škáře kopytní.
Každý kůň má jinak klenutou kopytní kost a podle klenutosti tudíž nemůžeme odhadnout, jak silné je chodidlo. Pouze podle střelkových rýh.
Všeobecně vzato, když bude na chodidle o něco více materiálu, koně to bude vždy obtěžovat mnohem méně, než když bude chodidlo ztenčené.
VYVARUJTE SE TEDY PROSÍM RUTINNÍHO VYSTROUHÁVÁNÍ CHODIDLA ZA ÚČELEM VYTVOŘENÍ KLENUTOSTI!
obzvláště tehdy, když střelkové rýhy nejsou dostatečně hluboké. Je to jeden z hlavních důvodů, proč ti koně dlouhodobě špatně chodí.
Takže teď čísla: zdravá (ideální) hloubka střelkových rých je 1,8cm u špičky střelky, a v nejhlubším místě u patek je to 2,5cm od země.
Jak to změřit? Položte na kopyto naplocho rašpli a změřte střlekové rýhy od nejhlubšího místa k rašpli. Pokud naměříte u špičky střelky něco kolem 0,5cm můžete si být jistí, že mezi kopytní kostí a chodidlem je jen velmi tenká vrstva, škára je extrémně citlivá a povrch chodidla také.
MUSÍTE TO NECHAT NARŮST.
Pokud naměříte 3cm, je jasné, že se musí něco odstrouhat. Totéž platí u patek
Jak prosté, Watsone! Že?
Toto měření je nejspolehlivější.
Kováři/trimmeři se často řídí délkou špic, nebo měřením patek od korunky, což je ale velmi nespolehlivé. Korunka je vysoce pohyblivá ve své výšce. Kopytní kost a chrupavky u některých koní mohou klesnout do nižší pozice v kopytním pouzdře a kopyto pak vypadá delší, než by bylo za normálního stavu. To je ovšem patologický stav a neznamená to, že je chodidlo silnější.
Kováři a trimmeři bohužel stále měří a následně upravují kopyta právě podle výšky patek a délky špic, a pak chybně ta kopyta přestrouhají. Způsobí tím koni bolest a chodidlo nemá šanci dorůst. Celý stav se takto opět zhorší. Vystavují nervy kopytní škáry extrémní citlivosti. Ztenčování chodidla posouvá vnitřní struktury chodidla stále níž a níž a celé kopytní pouzdro se prodlužuje. Znáte ta tenká, citlivá kopyta s dlouhou špicí??
Naopak to platí také. Když necháte to chodidlo dorůst, a to i v patkách, i ve čtvrtích, i kolem střelky - a pak ještě i zmozolnatí, optimální tloušťka vytlačí vnotřní struktury nahoru. Korunka se bude jevit nižší, kopyto bude vypadat kratší, ale na RTG byste viděli, že kosti se posunuly výš. Pak ta kopyta mohou skutečně vypadat jako kopyta divokých koní, která jsou krátká, ale hluboká, silná a klenutá.
Na obrázku vidíte velmi plytké střelkové rýhy. Nalevo je ukázáno, jak postupovat, aby se postupně vytvořilo hluboké, klenuté a silné chodidlo. Musí se to nechat dorůst.
Napravo vidítě častou chybu - snahu o vytvoření klenby vystrouháním. Tím se ovšem chodidlo dále zeslabuje a všechno se jen zhoršuje.
Klenutost lze vybudovat POUZE VYBUDOVÁNÍM SILNÉHO CHODIDLA, a to ve všech jeho částech, tedy kolem střelky, u stěn a u patek. To znamená:
NEVYŘEZÁVAT, NECHAT DORŮST!!!
Při tomto postupu se kopyto obvykle neprodlužuje. Kopytní kost a postranní chrupavky jsou vytlačovány nahoru současně s tím, jak chodidlo zesiluje. Kopytní pouzdro se neprodlužuje, naopak se může výrazně zkrátit, jak se vnitřní struktury posouvají nahoru.
Vryjte si tento obrázek do paměti a nikdy ho nepusťte z hlavy.
Pokud jste poskytovatelem kopytní péče, je to možná ten úplně nejzásadnější obrázek, který jste kdy viděli.
Pokud jste právě v procesu budování chodidla, můžete si všimnout plochého (neklenutého) místa u bílé čáry a místa podlél střelky budou naopak klenutější. Tady vidíme, kde je chodidlo ještě stále velmi tenké. (tam, kde není klenuté, ale ploché).
Je třeba vzít v úvahu, že koni chodidlo dorůstá velmi nepravidelně. Často prioritně roste na těch nejkritičtějších místech, což může u každého koně vypadat jinak.
Můžete pozorovat různé vybouleniny a valy (např. kolem střelky), silnější místečka, růuzné výčnělky. Nebo klasický stav - u nás se traduje, že "se rozpěrka plazí po chodidle jako břečťan" - což je ovšem mylná interpretace, protože se nejedná o rozpěrku, ale právě o rostoucí chodidlo, tudíž o materiál, který není třeba vystrouhat, ale zachovat. Velmi často takto vypadá úplně první snaha koně o nárůst silnějšího chodidla a měli bychom být rádi, že kopyta mají snahu se regenerovat- Zároveň je to jasná zpráva o tom, že náš kůň má příliš tenká chodidla, a ta zaplaťpánbůh dorůstají. Silná, zdravá a klenutá chodidla takovéto nové útvary nevytvářejí, protože je nepotřebují.
Nechte tedy ty boule a valy být. Dost možná totiž právě ony jsou tím jediným silným místem na chodidle vašeho koně. Pokud tedy nic nevyčnívá ven z té imaginární misky natolik, aby to tlačilo, nechte vše dorůst a doufejte, že k těm boulím a "plazícím se rozpěrkám" co nejdříve doroste i ten zbytek.
Neustálé vyřezávání chodidla, ořezávání stěn a zahlazování všech výrůstků na chodidle nevede k žádnému pokroku, dostanete se do slepé uličky, protože stále opakujete tutéž chybu. Chodidla budou stále tenká a citlivá, protože nemají šanci dorůst.
PAMATUJTE - 18mm u špičky střelky k zemi
25mm v nejhlubším místě u rozpěrky k zemi
pokud to tak není, nechte to dorůst!
POZNÁMKA: pokud jsou patky hodně zúžené, rozpěrky bývají deformované - zakřivené (ohnuté) a vytlačené nahoru. Střelková rýha se může jevit hlubší a chodidlo silnější, než ve skutečnosti je. V takovém případě je lepší věřit spíše silnému, rovnému, mozolnatému chodidlu bez plochých míst u bílé čáry, než hloubce střelkových rýh, v tomto případě to nemusí být úplně spolehlivé.
Ramey uvádí (a já souhlasím) že nejčastěji ze všeho vídá koně, kteří kulhají, nebo jsou ztuhlí a citliví na tvrdším povrchu (na štěrku) kvůli kovářově rašpli nebo noži, spíš než z jakýchkoliv jiných důvodů.
Ramey by uvítal rašpli (nůž), který by vždy člověku uštědřil elektrický šok, pokud by se z jakéhokoliv důvodu dotknul kopytní rohoviny na chodidle, které je tenší než 16mm.
Kopytáři většinou vědí, že nemají strouhat chodidlo u špice, jak to dělávají kováři, ale bohužel často dělají zásadní chyby při strouhání patkové části.
Stejně jako kopytní kost u špice mohou být poškozeny, nebo minimálně příliš ztenčeny, také citlivé struktury u patek.
Ve snaze trimovat kopyta podle modelu divokých koní (měřením od korunky) příliš sníží patky a zeslabí tím struktury kopyta v této části. Výsledkem je opět citlivost, kulhání, otlaky a abscesy.
Chodidla koně jsou dobře navržená na to, aby koně pohodlně nosila, ale pouze za předpokladu, že jsou MOZOLNATÁ A TLUSTÁ.
Na začátku mojí praxe mě učili vždy sestrouhat "položené, ohnuté" rozpěrky do rovna s chodidlem, ve snaze je zarovnat. Teď už ale vím, že pokud je kopyto v patkové části ploché a nikoliv klenuté, je to JASNÁ INDIKACE ZTENČENÉHO CHODIDLA.
Rozpěrky nejsou "položené a ohlé", jen jsou prostě moc krátké, protože zde chybí dostatečná hloubka a klenutost. Takže během několika dalších měsíců to chodidlo prostě jen nechám dorůstat, při současném ponechání patek i rozpěrek cca na úrovni chodidla.
Jakmile chodidlo doroste do adekvátní tloušťky, rozpěrky se přirozeně narovnají, protože konečně mohou kopírovat tvar klenutého, silného chodidla.
V dobách, kdy jsem tu klenutost vytvářel vystrouháním, místo abych nechal ta kopyta dorůst, mí koně nebyli zdaleka tak zdraví a jejich kopyta nebyla tak klenutá.
Vždy jsem vystrouhal klenutost a po 4 týdnech se to ploché místo znovu objevilo, a já ho zase vystrouhal.
Ano, i tehdy jsem viděl dobré výsledky a úspěchy s bosými sportovními koňmi. Ale vůbec jsem neměl tušení jak moc se to ještě dá zlepšit. Teď už dobře vím proč a jak toho docílit.
Další velkou chybou zastánců bosého trimu je NEDOSTATEČNÉ VYUŽÍVÁNÍ BOT PRO KONĚ PŘI REHABILITACI.
Naboso vždy a za každou cenu??
Je třeba pochopit, že pokud má kůň méně, než 16mm dobře mozolnatého chodidla, tak ta kopyta prostě nemají dostatečnou ochranu na to, aby mohla bezpečně nosit koně i jezdce na tvrdším, kamenitém terénu.
Použijte alespoň na přechodné období boty, příp. i s vložkami pro zesílení podrážky, než ta chodidla dorostou. Podpoříte tím zdravý pohyb a regeneraci vašeho koně bez bolesti.
Ať už je to tedy váš kovář, který ztenčuje chodidlo ve špici, nebo kopytář, který koni příliš sestrouhá patky a rozpěrky, výsledkem bude vždy citlivost a otlaky. Otlaky se snadno mohou změnit v abscesy a může dokonce dojít i k remodelaci (úbytku) kopytní kosti.
Takto dochází také k trvalému poškození kopytní škáry a především pak se omezí její schopnost regenerace a produkce nové tkáně na výstavbu chodidla. Takový kůň už pak tudíž pravděpodobně nikdy nebude schopen chodit poholně naboso, bez bot, což pro něj může být jediným trvalým řešením.
Poskytovatelé kopytní péče si tohle musí uvědomit, protože citlivost, otlaky a abscesy jsou u fyziologicky zdravých, adekvátně silných, mozolnatých chodidel asi tak časté, jako bílý kůň, co se nerad válí v blátě.
Pokud se budete řídit hloubkou střelkových rýh, vyhnete se všem těmto problémům.
Měření hloubky střelkových rýh vám ale také napoví, kdy je naopak na místě agresivnější trim. Pokud naměříte více, než 25mm, můžete vždy bezpečně odebrat přebytečnou rohovinu a na kopytě vystrouhat pěknou, rovnou mističku, - tedy vytvořit lepší klenutost.
Při SETUP trimu (tedy prvním trimu) vše důkladně posoudíme, změříme a nastavíme základní parametry pro další směr růstu kopyt a dále už jen udržujeme kopyto v přirozeném tvaru.
Nedá se ani spočítat, kolik různých metod a měření už se vyzkoušelo, ve snaze dobrat se ke spolehlivému vodítku, které nikdy nezklame. OK, možná že můj postup je jen jednou z těchto metod, nicméně ujišťuji vás, že NIC není důležitější pro zdraví a funkčnost kopyt koní, než jejich přirozená tloušťka. Každé 4 týdny strouhejte rozumně a po troškách, v tom je celý trik. Studujte kopyta divokých koní a ten tvar si uložte do paměti, obzvláště pak parametry střelkových rýh.
DODATEK (08/2019): čas, zkušenost a experimentování mě naučily, že koně potřebují cca 6mm mrtvé rohoviny, pokrývající zdravé chodidlo. Když tam tuto vrstvu ponecháte, budou mít vaši koně extra další ochrannou vrstvu, která jim zajistí pohodlnější, zdravější a bezpečnějsí pohyb, aniž by to nějak negativně ovlivnilo kopytní mechanismus.
Zdroj: Pete Ramey https://www.hoofrehab.com/HorsesSole.html